Nazdárek. Jsem Petr. A jsem fakt v pohodě. Dnes večer v klubu musím zabodovat! No a co? Přes den jsem totálně byzy, ale večer . . . Vydělám slušný peníze a rád se bavím. No jasně, že nejsem žádnej Gross, ale prostě miluju značkový věci. A ty fakt nebudu strkat do starý skříně po bábě. Co si mám sakra jen oblíct? Jako projektový manažer si to umím spočítat . . . Byt mám vystajlovanej a holky milujou moji imič. Prostě mám dobrej vork a nejsem žádnej lůzr abych si kupoval nějakej džank. Každej musí vědět jakou má cenu. A já si prostě věřím, protože kdo chce, ten může. Že bych si vzal tu bílou košili?

Jmenuji se Kamil Říha, je mi 54 let a žiju v Kunraticích u Prahy. Jako kuchař pracuji od roku 1978. Pracoval jsem za svůj život v mnoha českých i světových kuchyních a mohu, myslím srovnávat. Jsem zvyklý tvrdě pracovat a pro mou práci je důležité používat skutečnou kvalitu. Ať už připravuji speciality špičkové gastronomie nebo vařím oběd pro svou rodinu, musím se mít o co opřít. Promyšlená a precizně zpracovaná kuchyně je základem pro přípravu dobrého a zdravého jídla. Můj táta mi vždy říkal, že práci dobrého řemeslníka poznáš na první pohled. Tradiční řemeslná práce ve spojení s moderním designem je pro mě zárukou, že budu při své práci šťastný a trochu toho štěstí můžu sdílet se svými přáteli a rodinou.

Jmenuju se Sváťa, ale kamarádi mi říkaj “Houmr”. Prej podle nějakýho kreslenýho seriálu. Vždycky jsem tvrdil, že všechno co mám je moje motorka. Mimochodem Harley Davidson 1200 Electra Glide, z roku 1975. Je to klasika. Znáte to, lepší ségra v bordelu než brácha na japonský motorce... No jasně, že jsem si taky párkrát ustlal, protože kdo nepadá jezdí pod svoje možnosti... Jenže pak jsem se rozvěsil na tom stromě a když jsem se z toho vyhrabal, hodil jsem se do klidu a jezdím jen na kochačku. A teď, když mě po dlouhý cestě bolí všechny klouby a svaly a jsem vyšťavenej... No prostě hodím leháro na svou novou kobylu... Vždycky jsem důvěřoval věcem, který dlouho vydrží... protože jak já vždycky říkám... kde je vůle, je i cesta.

Dobrý den. Vítejte v České republice. Čekání na vstupní vízum si můžete zpříjemnit posezením v našich luxusních sedačkách. Jsou zhotoveny z prvotřídních materiálů a vyrobily je zlaté české ručičky. Poskytují přímo hmatatelný zážitek. Při výrobě našeho nábytku byly uplatněny ty nejpřísnější evropské normy a požadavky na pohodlí. Vaše pozadí je u nás v popředí!

Jmenuju se Tomášek Janík. A to je můj koník. Dal mi ho děda. On se jmenuje Járinka. Ten koník, ne děda. Jako ta panenka co našli pejsek s kočičkou. Táta říkal, že až budu velkej tak mi koupí živýho koníka, velikýho. Teď už mám tři. Roky.

Ahoj, říkejte mi třeba Linda. Letos mi bude dvacet. Jsem mladá, a prý dost hezká a strašně ráda tancuju.

Tenhle job mi dohodila Lucie, dělá píár v jedný velký realitce. Seznámily jsme se na jedný akci v Duplexu. Tam byl tenkrát úplně boží dýdžej. No a teď tady pracuju jako virtuální asistentka.

Táta se mi smál, že jsem jako sekretářka, ale on je úplně mimo. Je to tady skvělý. Všechno je nový a moderní. A šéfik je miláček. Vždycky se na mě usmívá a se vším mi pomáhá. Hezky voní. Hraje golf, takže bude asi dost bohatej. Akorát je dost starej, bylo mu už třicet dva. Pracuju tady už dva měsíce a prý jsem jako moc šikovná. Možná mě pozve na večeři. Je tak chytrej a všichni ho poslouchají. Ale teď už musím jít roztřídit tu poštu.

Jsme trojčata. Alenka, Eliška a Lenka. Zleva doprava. Bydlíme v Mikulově a tady se toho moc neděje. Milujeme filmy a hlavně ty kde hraje DiCaprio. Nejraději chodíme do kina Brigáda. Prostě malý město a nikam jinam se stejně chodit nedá. A tady je to opravený a mají tu dobrej popcorn. My se pořád smějeme. Zvlášť Lenka. Je to jediná kultura ve městě. Naši by nás stejně nikam jinam nepustili. Oni jsou hrozně konzervativní. Myslí si, že jsme pořád malý holky.

Ona:  Tu restauraci jsi vybral skvěle
On:  Děkuji, víš fascinuje mne moderní design, například...
Ona: Už jsi tu s někým byl?
On:  Před časem... už si to ani nepamatuji.
Ona:  Znám ji?
On:  Myslím, že ne, sám si už nepamatuji ani...
Ona:  To se mi nezdá, do takové restaurace se nechodí na smažák.
On:  ???
Ona:  Byla hezká?
On:  Ne tak jako ty...
Ona:  To je tak banální! Měl by sis vymyslet něco originálnějšího.
On:  Opravdu. Ještě nikdy...
Ona:  Cha cha cha
On:  Promiň, ale tohle opravdu není fér. Nechci na tebe hrát nějaký hry... jsi mi sympatická, ale vím, že jsi vdaná a... a pojďme se konečně najíst.
Ona:  Půjdem k tobě?
On:  Myslíš to vážně?